O mých plánech, maratonu a Če(čen)ské republice a pár dalších věcech

Jo, ačkoli všeobecně vzato je to pro mě relativně běžný týden jako každý jiný, přece jen byl o něco nabitější. Rozhodl jsem se totiž mimo jiné osvěžit pár starších programátorských projektů, které jsem měl rozpracované, nebo o nich jen uvažoval. Zatím se to vyvíjí slibně, jen by se mi určitě hodilo, aby den měl víc hodin, nebo abych občas dokázal zastavit čas, abych stíhal všechno, co stíhat chci. Až s něčím z toho pokročím do finální fáze, možná se s tím pochlubím i tady, koneckonců někdo se sem podle všeho pořád ještě občas koukne.

Myslím si, že celosvětově byl jednou z významnějších zpráv útok na bostonském maratonu (to je tam někde v Kanadě ;o) ). A ačkoli jsme určitě i u nás napjatě sledovali, jak se situace vyvíjí a jak probíhá pátrání po podezřelých, v té chvíli jsme ještě netušili, že brzy si tím získá naše malá zemička takovou "popularitu". Jasně, protože je zcela pochopitelné, že pro Američany mezi Českem a Čečenskem není přece žádný rozdíl. Nějaké to 'če' navíc je přece nemůže rozhodit. A mezitím se dnes s úderem půlnoci všichni pomodleme k sošce našeho velkého hrdiny Džochara Dudajeva, kterou všichni máme schovanou pod postelí.

Inu, zítra se koná další kolo soutěže o to, kdo urve větší kus sledovanosti mezi Superstar a Máme rádi Česko. Nikomu přitom třeba nedojde, že jedinou výhrou Superstar je to, že na druhou jmenovanou show se může kdokoli podívat kdykoli v archívu, aniž by za to musel platit, že ano. Jak je to i v mém případě a věřím, že nejsem sám. To jo, samozřejmě víme, co mají soutěžící Superstar zpívat a musím říct, že nepochybuji o tom, že to v mnoha případech bude hrůza, včetně pár na jistých fanouškovských stránkách neprávem vychvalovaných jedinců. Ale tak nechme se překvapit. Třeba pro oživení produkce vyhodí tentokrát nějakého zcela překvapivého původního adepta na užší finálové boje.

Tak, defragmentace mojeho disku se pomalu blíží ke konci, taky je čas večeře a poté večerní kávičky, počítač mi už zase běhá skoro tryskem, tak se pro dnešek zase loučím...

Kvalita překladu titulků, Naruto!!!, Xbox 720 prostě pořád online

Není to příliš dávno, v dobách, kdy moje angličtina nebývala co dnes, jsem prostě stejně jako spousta jiných potřeboval ke shlédnutí nového filmu nebo třeba seriálu české titulky. A co si budeme povídat, v té době byla kvalita překladu opravdu hrůza. A zlepšilo se za tu dobu něco? Ano, zlepšila se rychlost a dostupnost, s jakou se objevují titulky pro cokoli nového. Ale kvalita? No, povězme si to na rovinu, ta je otřesná nebo nanejvýš jen tak tak snesitelná. A to už odpadla nutnost odezírat hercům z úst a to ještě při leckdy dost chabé kvalitě videa. Dnes už totiž jsou anglické titulky dostupné ve výborné kvalitě extrémně rychle. No jo, jenže ačkoli to může být neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že je angličtina potřeba dnes a denně a skoro všude, přesto těch, co ji ovládá na opravdu dobré úrovni je pořád nějak málo. Ano, je to mnohem lepší než kdysi, ale pořád tak daleko od cíle. Proč?!!! Možná jsem jen takový perfekcionista, ale už jsem si zvykl na kvalitu anglických titulků a byl bych rád, kdybychom se jí aspoň trochu přiblížili. Dokonce to ve mě i probudilo ne úplně novou myšlenku se tvorbě titulků začít sám věnovat.

Nový díl možná nejpopulárnější mangy je tu. A s ní i zásadní Sasukeho rozhodnutí, které následný děj extrémně ovlivní. A musím říct, že je to bomba. Rozhodně se nemůžu dočkat pokračování, což je o to sadističtěji kruté, že se ho dočkáme až za dva týdny. Au.

Xbox 720. Určitě je všeobecně potěšující, že konečně přijdou konzole, které budou mít srovnatelný výkon s PC, trvalo to už opravdu hodně dlouho, ale je vtipné, kam až arogantní nenažranost vývojářů může zajít. Jasně, je přece logické, že nutnost být nepřetržitě připojen k internetu je v dnešní době už samozřejmostí, že? No, možná v kancelářích Vás ubožáků, co už jste si nasyslili tolik peněz, že byste se v nich mohli koupat, ale pořád vám to není dost, protože přece každé z vašich dětí potřebuje vlastní bazén plný peněz a krve a potu prostoduchých hráčů. Ano, víc a víc se blíží doby, kdy si hry už nebudeme kupovat vůbec. Všechny si je budeme jen milostivě za nekřesťanské peníze pronajímat a pokud náhodou patříme k té bandě ubožáků, co nemají pořádné internetové připojení a tudíž zjevně nejsme pro tyto jedince stejně dostatečně výnosní, dobře nám tak. Inu, já osobně doufám, že to konečně hodně lidí trkne a k tomuto nedopomůžou. A to nejde jen o to nenechat nahrabat někoho ještě víc peněz za stále větší nic, ale i o to, že tedy snad mají lidi rádi aspoň nějaké to soukromí, na to, aby je nepřetržitě někdo sledoval

Uf, to jsem se zase docela rozlítil, ale jakožto trvalý zastánce PC se můžu zase pomalu uklidnit. Kdo ví, ještě pořád se nakonec můžeme dozvědět, že věci budou jinak. Jaký je váš názor na cokoli z toho, co jsem tu psal? Jestli nějaký máte, určitě budu rád, když mi ho napíšete do komentářů.

Windows XP, HSD Kenichi, MewThree vtip a nakonec něco na uklidnění

Tak jsem se dočetl, že už zbývá v podstatě přesně jen rok, než nám už zase a možná i definitivně pohřbí Windows XP. Přestože ho mám na počítači pořád, protože už je to taky starší kousek, hrůza mě nějak zatím nejímá, protože si o rozdílnosti v bezpečnosti před a po tomto smutečním obřadu iluze nedělám. Snad mě před tou apokalypsou ochraní můj všemocný antivir Avast. Jestli mezi těmi dalšími necelými 28 procenty tuzemských spoluuživatelů XPček zavládne za rok vyšší počet srdečních příhod, to Vám zatím neřeknu, nemůžu tu křišťálovou kouli tady v tom bordelu najít.

Kenichi, to je jedna z mých oblíbených mang (teď ani nevím, jestli je ideální skloňovat to jako ovoce, ale jak skloňovat v češtině japonská slova jsme se ve škole neučili). A nevím, co je horší, jestli to týdenní čekání na další díl, nebo to, že anime podle něj skončilo k nejen mému zármutku už po první řadě. Inu, Ryuto se zdá se nejen úspěšně postavil opět na nohy, ale rozhodl se využít svých znalostí o svém mistrovi. Osobně doufám, že mu to vyjde, ale upřímně, co si budeme povídat, na konci je vidět, že se Kensei zvládl otočit k němu bokem, takže minimálně jeho oči zůstanou bez újmy. Takže se trochu obávám, že to stejně přijde vniveč, ale co už.:0/

Musím říct, že uvítám každou příležitost se dobře zasmát a protože televizní program v našich končinách je bohužel častěji spíš k pláči, musím hledat jinde. No, většinou je to zprostředkovaně díky Twitteru, že narazím na něco opravdu dobrého. A tohle se týká Pokémon X a Y, to budou takové ty hry se spoustou nových pokémonů, kde už očividně došly nápady a tak jich příliš mnoho vypadá až podezřele povědomě. A na tenhle vtípek o jednom z nich, který vypadá tak trochu jako recyklát pokémona MewTwo křížený Freizou a Evil Buuem z Dragonball Z Vám určitě doporučuju se podívat: http://www.dorkly.com/article/51339/how-the-new-mewtwo-form-was-designed

A nakonec pro všechny na zklidnění tu mám jeden z hudebních skvostů, jaké se dneska už nevidí.

Typický úvodní žblept...

Ano, z nějakého relativně náhlého popudu jsem se rozhodl, že si vytvořím blog, který se bude zabývat vším možným a dokonce občas vypustí do světa nějaké ty moje osobní názory na aktuální dění. A protože se mi názory v hlavě těžce hromadí, možná budu až kontraproduktivně hyperproduktivní. Ale co už, nepíšu jen s prvoplánovitou snahou o to, aby snad moje výtvory někdo četl, i když se tomu samozřejmě bránit nebudu. :0)

Možná jak už to u podobných úvodních blogových příspěvků bývá, měl bych nastínit něco víc o tom, co se tu může objevit, co mě zajímá, jaký v podstatě jsem a možná i nějaký ten důvod, proč to tu třeba i číst. V první řadě bych rád napsal, že si docela dost zakládám na tom, že rád upřímně komukoli sdělím svůj vlastní názor, i když se třeba nelíbí. Tady bych zdůraznil hned dvě věci. Upřímný a vlastní názor. Obzvlášť to druhé se podle mě nějak víc a víc vytrácí. Ono je přece jednodušší od někoho ty názory převzít a pokud možno nad nimi ani nijak moc nepřemýšlet.

Takže tedy k tomu, co mě zajímá. Sleduju všeobecné aktuální dění, snad poslední dobou s výjimkou naší politické scény, protože tak silný žaludek možná nemám. Dobrovolně přiznávám, že jsem extrémní milovník hudby, ale taky mám rád filmy, seriály, literaturu, v podstatě skoro vše, co se točí okolo počítačů a jiných moderních technologií, anime, mangu, studium jazyků a v neposlední řadě jídlo, ať už jde o jeho přípravu či následnou konzumaci.

Takže je možné, že něco z toho Vás tady čeká. Ale hlavně je to pro mě způsob, jak psát o všem, co mě zajímá, těší, štve, okouzluje, atd.